něco o mě
Při výcviku jsou skupiny promíchány, začátečníci s pokročilými, pouze při cvičení některých speciálních disciplín, např. vleček, se skupiny rozdělí. U nás pěstujeme kamarádského ducha a nikdo se nesměje někomu, komu to nejde, všichni jsme nějak začínali.
Pracovní skupiny se dělí spíše podle rodových dispozic plemene, ohaři zvlášť, retrívři zvlášť. Samotný nácvik začíná upevňováním poslušnosti a prací na aportu, který s disciplínou souvisí. Velmi citlivě přistupujeme ke každému jedinci, je třeba vždy reagovat pružně na potřeby pejska, chápání cviků je rozdílné i u jedinců v rámci plemene. Stává se, že některý jde dynamicky nahoru a druhý se lopotí, ale nenechme se mýlit, postoupíme výš a najednou je to obráceně, náročnost cviku se změní a tu má navrch ten druhý.
Aby se pejsci neunavili a udrželi pozornost během cvičení, střídáme nepříjemné cviky (aport) s příjemnými, jako je třeba hledání nebo vodní disciplíny. Tímto způsobem nedojde ke znechucení výcviku ani pro pejska, ani pro vůdce. Vyhýbáme se otrockému opakování cviku v dlouhém časovém úseku. Podobným způsobem měníme i terén k výcviku, aby se pejsek naučil reagovat stejně jak na poli, tak na mezi nebo v lesíku. Vhodným načasováním práce a odpočinku se dobereme k žádoucímu výsledku.
Významná část naší přípravy se týká též vůdců a probíhá ve dvou rovinách:
Ta první se týká výcviku, kdy přímo v praxi hodnotíme chování vůdce při výcviku a ihned napravujeme chyby, které mohou vzniknout v návaznosti na techniku cviku. Týká se to také povelové techniky a naučených pohybů při výcviku, které musí být standartní, pejsek v tom pak nemá guláš.
Druhá rovina se týká školení na téma vedení pejska, a při ní zodpovíme nejasnosti, které mohou vzniknout.
Nedílnou součástí je také práce pejska na zvěři a seznámení s mysliveckou etikou - s krásnou tradicí naší lovecké kynologie.